Homosexualita a společnost

27. 12. 2012 18:55:06
Těžko, přetěžko bylo ( a v mnoha zemích dosud skutečně je) žít plně hodnotný a šťastný život homosexuálům .Proč je tomu tak? V úvodu k odpovědi nutno říci, že skupiny homosexuálů nejsou svým původem-jednotně profilované. Prvé hledisko je hlediskem biologickým. Nositelem mužského pohlaví-především v zárodečné buňce- je gen -Y- v genoforu -XY-.. Mužský gen -Y- je vzhledem k ženskému genu-X- jen nepatrný gen s vlastnostmi, které mohou být rozdílně průrazné. Dostačuje na primární určení pohlaví -ale v některých případech se již mu nedostává dosti průraznosti k zajištění dalších znaků mužství a to netřeba ještě se zmiňovat o aberacích sexuálních chromosomů, jež se udávají v počtu dvou až čtyř na tisíc narozených dětí a jež mohou být spojeny s menšími poruchami chování. Z tohoto biologického pohledu neméně vážný je pak výskyt a podíl mužského pohlavního hormonu- testosteronu u mužů-který do velké míry určuje průraznost "mužského" chování a který je ve svých podílech kolísavý, Tímto způsobem mohou být již od narození vysunuty předpoklady k pozdějšímu homosexuálnímu chování
Prvá takto závažná zjištění byla prováděna na pokusných zvířatech-jimiž zde byly - jak tomu nejčastěji bývá- krysy Jestliže tyto experimenty odsoudíme, pak je nutno si uvědomit, že jen pouhým sledováním dějů přírody nemůže vědecké poznání jít trvale vpřed. ( Obraz l- hypothalamus a jeho jádra). . Jestliže v několika prvých dnech vzniku embrya je z různých vnitřně organických důvodů hypothalamus (jádro menšího thalamu) právě narozené krysí samičky pod vlivem vyšší hladiny testosteronu ( tj samčího pohlavního hormonu) -než je obvyklé- je její hypothalamus nenávratně maskulinisován . Dospělá krysí samička pak nebude již schopna generovat z hypofysy (mozkového podvěsku) luteinisační hormon,který stimuluje lutein (progesteron) ( tj.jeden ze samičích pohlavních hormonů )- zvedající se následně v časové odpovědi na estrogen (další ze samičích pohlavních hormonů)- Takový biochemický proces je totiž charakteristickou hormonální reakcí, jež se projevuje dále děložními změnami. Naopak tato samička bude vykazovat samčí sexuální chování ( tj vzestup na sexuálně receptivní samičku a její obejmutí či překrytí) Krysí samec pak- kastrovaný ihned po narození, je feminizován a jako dospělý bude vykazovat samičí sexuální chování v odpověď na samičí pohlavní hormon-estrogen –Tímto chováním je také přítomnost sexuální samičí receptivity i chování s typickou úvodní lordosou. ( Takto se nám představují výsledky vědy, zjištěné experimentem . Jak jinak a jakým vzepětím to dovede říci poesie:“ Muž má touhu rozsévače a žena úrodný klín“ I toto tvrzení básníka je výrazem postupu integrace ,tolik patrné v evoluci. přírody i lidských primátů).. Dr Ward v r 1972 zjistil, že krysí samci jejichž matky byly v době embryonálního vývoje těchto samců v třetině jejich těhotenství ( kterážto část u krys trvá deset dnů) neustále stresovány trvalým silným hlukem , plným ostrým světlem ev nepříjemnými vibracemi, vykazovaly v dospělosti jen nízkou hladinu kopulačního chování a naopak vysokou míru samičí „lordotické“ odpovědi při ev pokusu o kopulaci Autor dále zjistil, že stress změnil poměr adrenálních a gonadálních androgenů v samčích pohlavních žlázách ve směru k slabšímu androgenu – androstendionu- a snížil podíl silnějšího androgenu- testosteronu-.Testosteron má dle autora dvacetkrát tak silnější androgenní účinek než androstendion. Tím ovšem není měněna základní identifikace pohlaví, která je dána geny XX a XY.. Závažné také je, že buněčné receptory pro testosteron jsou v takovémto embryonálním období počtem redukovány a pozdější zvýšení již vzhledem k jejich předchozí reakci není dostatečně účinné Embryo krysích samiček neočekává příchod samčího testosteronu . Dostane-li se však do krevního běhu samičky i plodu vlivem mateřského stresu androstendion- pak i když je tento hormon signálem mnohem slabšího samčího vlivu- stačí i malé množství těchto molekul v prvém trimestru na to aby narýsovalo i u budoucích dospělých samic charakteristiku samčího hypothalamu Výzkumné centrum primátů university ve Wisconsinu upozornilo na přítomnost stressu a nedostatku mateřské péče i výchovy na vznik homosexuálního chování opic. Avšak u lidských primátů je vliv pohlavních hormonů- např. mužských ( androgenů) méně zřetelný a méně srozumitelný. .Swaab a spol. v r 2008 soudí, že neurobiologický výzkum, orientovaný směrem k lidským primátům je stále rostoucí dílo, v němž nacházíme nejen vzájemnou souvislost s diferencujícími se strukturami mozku, a to nejen ve vztahu k pohlavní identitě, ale také ve vztahu k průraznosti sexuálního chování.. Autoři tak . sledovali v hypothalamu suprachiasmatické jádro- ležící v přední mediální jeho části nad překřížením ( chiasmatem)- optického nervu , jež je jinak známo jakožto časový měřič – jinak též “budík“ organismu Zjistili že toto jádro bylo u heterosexuálních mužů významně větší než u žen.. U homosexuálních mužů pak bylo významně menší než u heterosexuálních mužů. Le Vay pak zjistil, že vmezeřená jádra předního hypothalamu jsou u heterosexuálních mužů dvakrát větší než u homosexuálních žen- avšak velikost se týkala pouze objemu, nikoliv počtu neuronů Na podkladě positronové emisní tomografie zjistili Berglund, Lindström a Savi v r 2004 a 2006, že hypothalamus odpovídá rozdílností svých neuronálních výbojů a biochemických aktivit rozdílně na stopy vůně obsažené v mužském potu či u ženy. Studie dále prokázaly, že hypothalamus reaguje shodně na vůni estrogenu jak u heterosexuálních mužů, tak u homosexuálních žen. Rovněž odpovídá shodně na vůni testosteronu u homosexuálních mužů i heterosexuálních žen Vztah k feromonům ( známým především ze sexuálního chování hmyzu) je zde zřetelný a ukazuje základní vývojové tendence přírody. . Je ovšem třeba také uvést. že hypothalamus změnou své aktivity nereaguje na obvyklé vůně, které vedou k známým odpovědím čichových struktur v mozku Neméně i amygdala ( mandloňovitá jádra) umístěná v hloubi mediálního temporálního laloku, která mají rozhodující roli v paměti a emočních reakcích. jsou také velmi významná v sexuální orientaci.Je patrno,že pohlavní identita je programována během fetálního a neonatálního vývoje, avšak míra individuální sexuální orientace není v těchto obdobích ještě jednoznačně určena Amygdaloidní jádra mají jisté dimorfní rysy, při čemž mohlo být zjištěno, že homosexuální muži mají amygdala některé své charakteristiky bl,ižší ženskému typu – na rozdíl od heterosexuálních mužů, identicky tak homosexuální ženy mají ve svých amygdalech více mužských charakteristik, než ženy heterosexuální. Mohlo být také zpozorováno ža amygdaloidní propojení jsou u homosexuálních mužů komplexnější a rozsáhlejší z levé amydaly , což bylo také zjištěno u heterosexuálních žen Naproti tomu z pravé amygdaly jsou tato propojení rozsáhlejší u homosexuálních žen ,stejně jako u heterosexuálních mužů. V souhrnu pak komplexnost propojení amygdaly u homosexuálních mužů připomíná propojení u heterosexuálních žen, zatím co propojení u homosexuálních žen jsou blízká propojením heterosexuálních mužů. Tak se jeví,že jemné strukturální změny některých mozkových jader diencela (mezimozku) spolu s jejich propojením a rozličnými podíly neuropřenašečů mohou tkvít v podstatě homosexuality. Vznikla otázka zda rozdílná sexuální aktivita . způsobená geny je patrna již od počátku samotného vývoje , či zda je dána teprve uplatněním diktátu –Y- chromosomu v embryu. Není také známo, jaký funkční význam mají mnohé oblasti mozku diktované uplatněním genu-Y-. Evic Vilain z „University of Los Angeles“ (UCLA) soudí, že u homosexuálních mužů není feminizován celý mozek, protože mnoho těchto mužů má stále mnoho maskulinních rysů,které nejsou přítomny u žen. Simon LeVay se domnívá, že ty hypothalamické struktury, které jsou zaměřeny na sexuální aktivitu mají u homosexuálních mužů menší objem než u mužů heterosexuálních Ivanka Savic z Karolinského institutu v Stockholmu na podkladě nukleární magnetické resonance mozku uvádí, že u mužů je pravá mozková hemisféra větší než levá, u žen pak obě hemisféry mají velikost identickou. Homosexuální muži však mají obě hemisféry stejně veliké- právě tak jako heterosexuální ženy, zatím co homosexuální ženy mají obě polokoule lehce asymetrické identicky jako heterosexuální muži Velikost mozkových oblastí věnovaných funkcím jazyka ( řeči) byla více symetrická u heterosexuálních žen než u heterosexuálních mužů. . Výsledky byly hodnoceny u 50 heterosexuálů a 40 homosexuálů Pravá hemisféra u heterosexuálních mužů má obsah 624 kubických centimetrů a je o dvanáct kubických centimetrů větší než levá. U homosexuálních mužů pravá hemisféra měla průměrný obsah 608 kubických centimetrů a ten byl o jeden centimetr menší hemisféry levé. Mozek heterosexuálních žen nevykazoval žádné rozdíly pokud se týkalo objemu hemisfér avšak u homosexuálních žen byla jejich pravá hemisféra o pět kubických centimetrů větší než levá Není všemocně známé pozorování,jež se týká délky prstů na rukou. U mužů je ukazováček menší než prsteník. U žen mají oba zmíněné prsty stejnou délku. Avšak u homosexuálních žen se prsty svou délkou blíží prstům mužů. Zajímavá zjištění přinášejí také psychologové. Sedmdesát pět procent chlapců,kteří by se rádi oblékali jako děvčata, kteří si hrají panenkami, ti, co dávají přednost i dalším dívčím hrám se později chovají jako homosexuální muži. A zase naopak děvčátka, která dávají přednost hrám s vozíčky, a letadélky a jinými pohybujícími se“mašinkami“ více než hrám např. s čajovými soupravičkami rostou neméně často do obrazu homosexuálních žen. Tak nám jsou trvale předkládány důkazy, že homosexualita je biologicky dána. Zde ovšem je třeba zpozornit. Uvedli jsme již zprávy že nejen u lidských primátů ale také u všech děložních savců existují nejvíce v prvé třetině gravidity časové úseky,které po předchozím imprintu pohlaví daného přítomností či nepřítomností genu- Y- ve vznikajícím genetickém páru- mohou ovlivnit průraznost tohoto genderového vývoje .Existuje psychický stres- ať již pocit úzkosti či neklidu, event. jiná „psychická“ či fyzikální nepohoda (např. poškození amygdaly VVF ELM vln , které prokazatelně ovlivňují množství přítomného testosteronu či zvyšující se podíl androstendionu v embryu. Právě toto poškození amygdaly VVF ELM vln vede dle Aggletona a spol. k již dříve zmíněnému syndromu Klüver- Bucy, charakterizovanému nemožností rozeznat přátelské či nepřátelské prostředí , neschopností poznat známé objekty a tím i k zániku obranného ( a pro život potřebného) strachu. Dle předpokladu tvrdícího, že v základu biochemických dějů jsou procesy fyzikální a ̈neméně dle nově se prosazujícího paradigmatu, že hmotné děje při hodnocení nepatrných velikostí mizí spolu s hmotou ( a snad i s existencí dosud nespatřeného Higgsova bosonu) pak možno položit rovnítko k proměnným frekvencím fotonů ( ev jiných bosonů) vzhledem k proměnlivosti dějů psychických Dle známého předpokladu objektivní redukce (ORCH- ORG) pak se setkáváme pouze s různou úpravou těchto frekvencí. A to nás přivádí k další části této studie.. Existuje totiž ještě jiná část homosexuálů, než ta o níž bylo referována, ta část, která je buzena právě u mladých osob- prepubescentů i postpubescentů - zvědavostí a dále pak i obdivem k stálé medializaci problémů homosexuality. Právě tato medializace strhává na svou stranu osobnosti, které nedospěly ještě k individuální průraznosti své sexuální identity a které mohou být především svou zvídavostí i obdivem strženy na jinou stranu. Snad stačí sledovat homosexuální ráje v pařížské čtvrti Marais s jejím " gay" komunitami, s 37O " gay" podniky, s "gay" bary jako Le Cox, Amnesia, s plesy transvestitů, s " gay" pekárnami, s lesbickými kluby jako jsou "Les Scandaleuses", s pyšně vyvěšovanými duhovými vlajkami "gayů".Ti všichni jsou otevření-jak říkají -vůči všemu a všem. Právě, že to" vše" představuje nesmírné lákadlo pro značnou - sexuální identitou ještě nevyhraněnou část adolescentů, která pak přispívá k rostoucímu procentu společensky získaného " psedohomosexualismu". Zde je nutné uvést rozdíly, jež se týkají procentuálního množství homosexuálů v lidské populaci. Je totiž velmi široké a to v různých etnických celcích mezi osmi až patnácti procenty. Rozdílnost tohoto relativního podílu možno do značné míry vysvětlit i tím, že část homosexuálů byla o svém "osudu" přesvědčena společností, nevědomě vnuceným obdivem k tomuto typu života, který byl v minulosti dlouho považován za " tabu" aby nyní vyvrcholil stále se opakující medializací i vyzývavými svátky a shromážděními homosexuálů . Tak se zvolna - i když zřejmě nechtěně - objevuje obraz jistého střetu společenských zájmů.. Homosexualita- alternativní sexuální norma nebo další jev agrese ? Nyní je také vhodné upozornil jen na několik závažných názorů a posléze skutečností, které by neměly být zapomenuty či umlčovány a které mohou být závažné Možno tak znovu sledovat představu C.G Junga, tu část jeho hlubinné psychoanalýzy, v níž pojednává o " kolektivních představách ", které nazývá " animus" u ženy a " anima" u muže. U muže je dle Junga v jeho podvědomí neustále přítomna " anima" - u ženy pak " animus". Dle Junga jde o kolektivní, v podvědomí nejhlouběji uložené z d ě d ě n é archetypy, různící se dle pohlaví. Tyto kolektivní archetypy - " animus" a "anima"- jsou však také dotvářeny rovněž zděděnými strukturami psychickými. Jung se nesnaží nikterak určit, jakým způsobem se vždy táž základní složka podvědomí objevuje ve všech generacích Snad postačí sdělení, že " anima", jež representuje nevědomou složku mužské psychiky, může v případě, kdy je příliš mohutná- narušit rovnováhu osobnosti a tím vést k feminisaci muže, k ev. sexuální poruše. či. aberaci, k sexuální úchylce, k projevům pasivity,k nesnázím v různých mužských činnostech. Naopak zřetelný nedostatek této nevědomé " ženské duše" v muži někdy připouští i tendenci k brutalitě. U žen pak nerovnováha může být porušena nadměrnou silou jejího nevědomého " mužského " principu (" animus")- a dochází tak k pseudovirilitě- tj k k nevhodnému zmužnění, k nadměrné " svobodomyslnosti" v sexuálním jednání, k projevům, jež dříve byly a mnohde dosud jsou nazývány "sufražetstvím". Může být přítomna i značná aktivní tendence k homosexualitě i k agresivitě, jež se někdy projeví za stavů sníženého vědomí. Tyto patrné společenské nedostatky jsou však jindy vyvažovány intelektuální vážností, otevřeností a loajalitou. Nepřátelé hlubinné psychoanalýzy jistě nebudou souhlasit s tímto Jungovým hodnocením, mohou zcela zavrhnout i termín " podvědomí " či" nevědomí" a být přesvědčeni, že neexistuje. Mohou dokonce celou psychoanalýzu považovat- např. jako Karel Popper- za pavědu Konečně. Juing přece jen velmi málo věděl o moderních představách genetiky i když její roli zřejmě tušil. Právě z těchto důvodů se v druhé poznámce můžeme obrátit k novějším- spíše pragmatickým event. behaviorálním - představám významu osobnosti, které vůbec nesouvisejí s hlubinnou psychoanalýzou a jsou uplatňovány v moderní psychodiagnostice.. Jde o nejobsáhlejší a světoznámý Minnesotský dotaznik ( MMPI-nyní již druhý z r. 2OOO) Zde je třeba upozornit, že výsledek dotazníku je jednoznačně uznáván jakožto zcela průkazný.. Vznikl na podkladě odpovědí mnoha tisíc osob na totožných 55O otázek. Mezi l3 klinickými škálami , odlišujícími ( dle váženého scóru) psychickou normu od hraničních oblastí až po zřetelné abnormity je také pátá charakterologická škála ( škála mužství a ženství -" Mf") udávající důraz a průraznost mužských a ženských rysů v osobnosti .Je-li zjištěna vysoká hodnota této škály u muže., pak je patrný nedostatek mužských zájmů a dle autorů škály jsou zvýšeně přítomny zájmy estetické a umělecké. Tito muži- dle autorů MMPI- se dále zajímají hodně o vedení domácnosti a o výchovu dětí, ( což jistě vcelku jsou vlastnosti velmi chvályhodné.). Nízké hodnoty této škály jsou přítomny u mužů, kteří představují výrazné mužské psychické rysy, spolu s typickými mužskými preferencemi v práci,ve snaze po prosazení se, event. po kariéře, po " koníčcích" a jiných aktivitách. Vysoké hodnoty této škály u žen representují tu část ženské populace, která odmítá tradiční ženské role, která naopak se zajímá o různá" hobby" a jiné činnosti, jež jsou stereotypně převážně mužského než ženského rázu- Nízké hodnoty této škály u žen pak zase vedou k stereotypně ženským zájmům a takové ženy jsou rády manželkami i matkami Sejdou-li se kontrérně extrémní hodnoty identického pohlaví-může být někdy usnadněna možnost vzniku homosexuality, . Obr l. i 2. vykresluje dva dotazníky MMPI škály( z autorovy studie "Graefenberg ve víru změn") V celém dotazníku není ani známka o psychoanalýze,jsou hodnoceny jen jednotlivé tendence (Tato oblast " plné odlišnosti" u různých škál je i v našich dvou případech vyznačena černě) Pokud se dědičnosti týká - je možno ještě upozornit na- již rovněž zmíněné- představy " analýzy osudu", jež byly vypracovány Leopoldem Szondi v Curychu a které mezi čtyřmi základními vektory, jejichž síla je dána geneticky, sledují i vektor reprodukce-(. mimo instinktivní vektory sebezáchovy, tvůrčího ladění osobnosti i kontaktu.) Právě v abnormně vyjádřených -geneticky děděných okrajích tohoto reprodukčního instinktivního vektoru nachází Szondi latentní i manifestní homosexuály i transsexuály. Z hlediska genetiky může být naprosto lhostejné, v jakém prostředí se nachází prepubertální či pubertální osobnost- tj osobnost především v inflačním stadiu dle Szondiho osudové analýzy. Nachází-li se však v prostředí, v kterém je neustále překvapována zvědavost budícími výjimečnými homosexuálními symboly, jsou posilovány takto i nevhodné rysy homosexuálního scenáře v jejím obraze- nechť je přisuzujeme kolektivnímu podvědomí Jungovu, či do reprodukčnímu instinktivnímu vektoru Szondiho analýzy osudu, event. extrémním polohám v páté " Mf" škále dle Minnesotského dotazníku . Právě v tomto období jde v některých případech i o děj či vývoj " na hraně nože" či o chůzi po " žhavém uhlí". Zvyšování homosexuální symboliky v této době může za uvedených okolností vrhnout osobnost na scénu sexuálního pekla- "Zanechte vší naděje vy, kteří sem vstupujete"- a tyto strukturální typy pak budou peklo považovat za ráj. v němž naleznou své štěstí. Výsledky léčby- či společenských vlivů- není-li homosexalita nemocí -u osob, kde homosexualita je převážně dána geneticky, budou jistě zcela negativní. Výsledky společenských vlivů u subjektů, kde homosexualita ( kterou můžeme v těchto případech nazývat spíše "pseudohomosexualitou" ) je převážně společensky podmíněna- mohou být výjimečně příznivé, jsou však zprvu pro každého takto léčeného provázeny velkým vnitřním stressem.. Vždy si však zaslouží obě části těchto homosexuálních komunit hluboké lidské porozumění těch, co tohoto osudu byli ušetřeni . Jen skutečně ve svém " ráji" mohou být homosexuálové šťastni. Naše společnost - jež v naší zemi se považuje- již mnohými- za převážně ateistickou- vyrostla především na křesťanském ( ev. na židovsko-řecko-římsko- křesťanském) podkladě v civilizaci ,v níž žena dosáhla vysoké úrovně uznání práv své "gender". .Mimo hlavní proud naší západní kultury existují však jiné mnohem četnější společnosti , kde převažuje uspořádání rodového či klanového typu, společnosti s polygamním manželstvím, ev i společnosti s párovým manželstvím, v nichž hodnota ženské poloviny páru je jen o málo větší než hodnota otroka. Ze záznamů pradávných kultur víme, že na prvých stupních civilizace bylo již možno mezi vlastnictvím mužů rozlišit otroka i ženu Na druhé straně nám příkladem nemohou být ani egyptští faraonové, kteří si za manželky brali své sestry-což jistě je pro většinu z nás skutečný incest. Příkladem pak stěží mohou být rodiny (většinou polygamní). kde za domnělou či skutečnou nevěru ženy jsou považovány jako jedině správné tresty- buď její ukamenování či přímé zabití, které musí provést její manžel či její bratři. A mohli bychom pokračovat s vynucovaným spálením žen- vdov po úmrtí jejich manželů či zprávami o jejich prodeji za několik velbloudů, vepřů či krav.V rodových společnostech pak zcela samozřejmě – " pater incertus est"- otec je vždy neznám. Pro nás však dalším závažným sdělením je, že všechny primitivní či počínající civilizace měly procentuálně daleko větší množství homosexuálů než nynější naše západní civilizace. Utvářející se sociální prostředí- mimo hormonální i genetické tendence- má jistě velký vliv na to množství homosexuálů, které ta či ona společnost uvnitř obsahuje. Mimo nutnost hlubokého porozumění nad těmito biologicky danými homosexuály je třeba se bránit především "vstřícnému" (pro většinu však agresivnímu) chování jiné části homosexuálů a to ze zcela jiných- zase prostě biologických příčin.. My víme, že nemoc způsobovaná virem HIV , vedoucí k AIDS , byla zprvu nazývána nemocí homosexuálů. A to proto, že při penetračním styku veselých "gayů", prováděných" a tergo" dochází mnohem častěji k protržení sliznice análních-řitních- oblastí. Tím pak zcela bezděčně i k nebezpečnému šíření dosud léčitelné- ale nevyléčitelné HIV.A kondom zde pak zvláště může být mnohem častěji poškozen, než při obvyklém heterosexuálním styku. Je zajímavé, že představitelé homosexuálů mluví neustále o velké své věrnosti.Ale my víme, že je mezi nimi nejméně tolik procent" nevěrných" jako mezi heterosexuály a hojně procent pak zcela promiskuitních. Na našich nádražích i dálnicích nerostou jen zástupy prostitutek, ale i prostitutů. Je dosti nepravděpodobné, že by většina prostitutů čekala na ženské partnerky.- výzva, ač gramaticky rodu ženského, je přece v sexualitě převážně vždy rodu mužského.-za což zase především může biologie Musíme si však také uvědomit, že dosud existují autoritativní režimy, kde homosexualita je považována za hrůzný zločin- což lidstvo stále nese na svém štítě jakožto středověkou tragedii- k níž se uchýlili či ještě uchylují novověcí diktátoři. Je třeba zajistit- relativně harmonický a spokojený život těm, kteří žijí ve sféře homosexuality . Na druhé straně není žádných důvodů pro –nyní snad dobové- zvyšování jejich měnlivého podílu v populaci. Vědecká zdůvodnění obého jsou zřetelná.
Autor: Oldřich Grunner | čtvrtek 27.12.2012 18:55 | karma článku: 14.21 | přečteno: 1311x

Další články blogera

Tato rubrika neobsahuje žádné články...

Další články z rubriky Ostatní

Katerina Kaltsogianni

Bože, ty blondýny!

"Proč má blondýna nad postelí napsáno ACH ACH?" Aby věděla, co má říkat. O blondýnách znám tunu vtipů. Chtěla jsem přehodnotit svůj postoj k nim, leč jedna blondýna to naprosto zazdila jako ukrajinský zedník.

23.2.2019 v 10:33 | Karma článku: 12.78 | Přečteno: 231 | Diskuse

Jan Tomášek

Literární večer na téma zabíjačka

Další z tematických literárních večerů na Skleněné louce, měl jsem dva příspěvky – jeden vlastní – druhý s dovolením převzatý.

23.2.2019 v 5:51 | Karma článku: 3.50 | Přečteno: 80 | Diskuse

Libuše Palková

Claudio Magris

Jméno tohoto italského spisovatele je dnes už známo mnoha českým čtenářům díky tomu, že některé jeho knížky byly konečně přeloženy i do češtiny, ale v době kdy jsem o něm psala diplomovou práci, byl znám jenom nám italštinářům.

22.2.2019 v 21:33 | Karma článku: 13.15 | Přečteno: 506 | Diskuse

Martina Studzinská

Lidi, mluvme spolu

Znáte to. Máte fajn kamaráda a jednoho dne to přijde jako blesk z čistého nebe. Zabrousíte na ožehavé téma. Nejčastěji v tom bývá politika. Nebo globální oteplování či migranti.A je tady společné tabu.

22.2.2019 v 15:27 | Karma článku: 10.52 | Přečteno: 274 | Diskuse

David Dvořák

Česká pošta – sice nedoručujeme, zato zdražujeme ...

Management ČP bez náhrady propustit se zákazem práce ve státních firmách, řadové pracovníky losem rozdělit mezi fungující konkurenci.

22.2.2019 v 13:45 | Karma článku: 39.31 | Přečteno: 1473 | Diskuse
Počet článků 8 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 833
vědecký pracovník (kandidát věd)Lékař,psychiatr, neurolog ,

Najdete na iDNES.cz